Těšení se na Vánoce :*

Trošku pozdě, ale přece vkládám první předvánoční příspěvek. Blíží se Vánoce. Čas, který miluji. Tu jejich vůni, tajemno a kouzlo je nepopsatelné. Když se řeknou Vánoce, vybaví se mi vůně jehličí, světlo svíček, svařené víno, chuť skořice a perníčků ... Co budu povídat - ten čas je pohádka a já si ho doslova užívám. Proto každý rok začínám s výzdobou tak, abych na první adventní neděli měla vše hotové. Ne vždy se to však vydaří :). Co ale vždy mám,  je adventní svícen na stole. Jeho výroba není vůbec složitá. Vzhledem k tomu, že mé srdce stále víc tíhne k venkovskému a chalupářskému stylu, mám ráda přírodní věci. Proto si vždy předem nasuším plátky pomerančů a jablíček, nakoupím celou skořici, badyán, buráky,vlašské ořechy, šišky, červenou mašličku... Letos jsem se pustila dokonce i do výroby perníčků, které jsem na svícen také pokladla. Všechny tyto krásné a voňavé věci nebudou chybět ani na mém Vánočním stromečku.


Jako podklad stačí nějaké prkénko. Připevníme držáky na svíčky, nebo si natlučeme malé hřebíčky, na které svíčky napíchneme. Lepící tavnou pistolí pak lepíme borové či smrkové větvičky. No a pak už jen nazdobíme. 

Na perníčky je zbytečné psát recept, je toho plný internet. Jen musím říct, že jsou mé první v životě. Vyhledala jsem si nějaký tradiční recept. Mouku jsem dala půl na půl, hladká bíla a žitná celozrnná. Cukr třtinový a nedávala jsem kakao, ale o trochu víc koření - ta vůně a chuť je vskutku dokonalá . Docela jsem ze začátku zápasila se zdobením. Vůbec mi to nešlo, nakonec se to povedlo :) ...





 

Fotečka pro zasmání ...První nazdobené perníčky,...trochu ostuda :(

 

TMS panáčci jsou na tom už o něco lépe :)

 Mini perníčky se bohužel do dnešního dne nedochovaly. Moji milý pejsci přišli na způsob, jak perníčky elegantně sezobat, aniž by poničili ostatní zdobení. Po třetím pokusu, kdy jsem poctivě odšoupávala židle od stolu, aby pejsci nedosáhli, jsem to vzdala. Mé opomnění a 30minutová nepřítomnost vzala za své....:) Tak na mě v ledničce čeká další várka těsta.

Zde jsou perníčky ještě vidět,...svícen kancelářský ...

Letošní rok jsem se vůbec poprvé pustila do pečení cukroví. Moc druhů nechystám,nestíhám, ale rozhodně nebudou chybět ty, které má rád můj drahoušek. Pokud se zadaří, vložím fotky …
Přeji všem spoustu radostí ze zdobení a přípravy na Vánoce ...Hanina a její banda :)

Pizza,...mňááááám :*

Kdo ji nemá rád?? Myslím, že se v dnešní době najde jen pár lidí, kteří tuto pochoutku neocení. Kde se vlastně vzala? Už ve starém Římě jedli všichni, chudí i bohatí, chlebové placky potřené rajčaty a sýrem. Ale málokdo ví, že pizzu nevynalezli Italové. Do Říma toto jídlo přišlo z Řecka, kde se podobným plackám říká odjakživa pita a znamená to docela obyčejný chléb. Stejně nazývají chlebové placky i Arabové. První pizzu zřejmě pekli Peršané. V italštině slovo pita zdomácnělo jako picea, což kdysi znamenalo pecen neboli „něco pečeného". Z toho vzniklo později slovo pizza. Pizza se pekla v kulaté peci, vedle rozžhavených dřevěných polen. Receptů na různé typy pizzy vzniklo od té doby stovky. Bezesporu nejslavnější pizzou je však rozhodně Margherita. O jejím vzniku se vypráví zajímavá historka. Italský král Umberto I. přijel v roce 1899 do Neapole v doprovodu své manželky, královny Margherity. Jeden z neapolských pekařů jménem Raffaele Esposito si chtěl u krále šplhnout a poslal mu vlastnoručně vyrobenou pizzu v barvách italské trikolory. Červenou barvu dodala rajčata, bílou barvu dodal sýr mozzarella, zelenou barvu dodaly lístky bazalky. Nazval svůj výrobek Pizza Margherita na počest královny. Královně Espositova pizza velmi zachutnala a nařídila poslat pekaři děkovný dopis. Tento dopis (datovaný Červen 1889) podepsal králův pobočník Galli Camillo, oficiálně titulovaný jako „náčelník královského stolování". Dopis dodnes visí na stěně pizzerie, kde tehdy Esposito pracoval. Kdysi se jmenovala Pizzeria di Pietro e Basta Cosi, dnes se jmenuje Pizzeria Brandi.

Oficiálně je za vůbec první pizzerii na světě považována Antica Pizzeria Port'Alba, která byla otevřena v Neapoli v roce už v roce 1830. A existuje dodnes.

Podoba pizzy u nás v Čechách je různá. Jejím základem je dobré těsto. Spustu lidí se snaží nahradit „pravé“ těsto, těstem listovým, a nebo nějakým slaným koláčovým tlustým něčím. Dokonce jsem viděla někde nakrájené rohlíky na kolečka, pokladená na plech , přelitá mlékem a kečupem,...no není to kulinářský „péčko“? Tyto alternativy pizzy snad nikdo nemůže nazývat pizzou. Poslední dobou také pozoruji, že se s takové dobrůtky stává Fastfoodová záležitost a to tento pokrm kompromituje snad nejvíc. Nevím, jak to máte vy, ale u mě pojem Pizza evokuje klid, příjemné posezení s nevtíravou hudbou , letní vánek, skleničku vína,...hmm...

Je jasné, že sami doma si nikdy neuděláme tak dobrou pizzu, jako se podává v Itálii, nebo v prvotřídní Italské restauraci. Ale pro naše uspokojení se můžeme alespoň snažit, se co nejvíce přiblížit. Pokusila jsem se o to i já J . Inspirace Emanuele RIDI :*

Ingredience 4 porce 

těsto:

* 1 kg hladké mouky

* 2 lžíce oleje extra virgin

* 1 kostka droždí

* 5 dl vlažné vody ( perlivá je lepší)

* sůl 

nátěrka:

* dvě plechovky loupaných rajčat v plechovce

*dvě cibule

*olivový olej

*cukr, sůl, chilii - dle chuti

Začínám vždy přípravou těsta tak 12 hodin předem. Droždí rozmícháme v trošce vlažné vody a přidáme trošku mouky. Promícháme na kaši. Tím vytvoříme kvásek, který necháme v teple stát půl hodiny. Potom ze zbytku mouky, soli, kvásku a zbylé vlažné vody vytvoříme těsto. Řádně propracujeme (asi 10 minut), až je těsto vláčné. Rozdělíme těsto na čtyři díly, zabalíme do folie a dáme alespoň na 12 hod. do ledničky. Pak z každého bochánku vytvoříme placku a na pomoučené ploše ji vyválíme. Děláme ji tak max 5 mm tlustou. Kdo umí a troufá si, může zamachrovat a házet ji nad hlavu. Já si to teda netroufám :D. Plech si vytřeme olivovým olejem a vložíme placku. Těsto ještě roztáhneme až do okrajů.

Rajčatovou nátěrku si připravíme takto. Do kastrůlku dám trochu olivového oleje a orestuji cibulku. Vyklopím rajčata, přidám trochu cukru, trochu soli a trochu chilli. Nechám vyvařit vodu a vidličkou rozmačkám. Po vychladnutí natřeme na placku a klademe co kdo má rád. Já osobně dávám Šunku, nebo sušenou šunku, sýr, rajčata nakrájená na hodně slabá kolečka a bazalku. Osobně nemám ráda, když je na pizze moc přísad. Myslím, že si ale její chuť pak každý vychytá sám. Pizzu pečeme tak 20minut na 250 stupních. Pokud dávám ta rajčátka, dbám na to, aby se nevysušila a zůstala šťavnatá a pohledná. Přeji hodně zábavy při výrobě pizzy a dobrou chuť :) 

Věruščiny rohlíčky

Jak se nám povedly :).....

Šátečky s jablečným pyré

  

Co budeme potřebovat  : dávkování je orientační,většinou odhaduju

• 1kg Jablíček
• 150g-200g třtinového cukru+vanilkový cukr+moučkový cukr
• 2-3 citróny
• 150g másla
• 2-3 hřebíčky
• slivovice, hruškovice
• listové těsto                             

No a je tu první receptík od Haniny. Jak vznikl? Můj drahý nejdražší si strašně rád kupuje sladké pečivo. Konkrétně po různu plněné. Napadlo mě tedy, udělat mu radost a upéct jeho oblíbené plněné šátečky. Využila jsem na tento recept sezónní ovoce a to jablíčka. Takže začněme. Nejdříve si uděláme právě to nejlepší , tedy náplň v podobě jablečného pyré, u kterého si můžeme užít spoustu legrace :D při ochutnávání jedné z ingrediencí. Na toto pyré jsem se nechala částečně inspirovat Ditou P.
Takže asi kilo jablek oloupeme, zbavíme jadřinců a nakrájíme na kostičky. Dáme do hrnce 150g másla a necháme rozehřát. Pak přidáme třtinový cukr asi 150g, přidáme i vanilkový-cukru si dá každý sám kolik má rád. Mícháme a necháme cukr trochu rozpustit. Přidáme jablíčka, promícháme …” A pozor, …teď to přijde.”: …a zalijeme přiměřeným množstvím slivovice, nebo hruškovice. To přiměřené množství nechám na každém z vás. Jablíčka by neměla plavat, ohlídáme si, aby byla ponořená cca do ¼ .Finální pyré nesmí být příliš tekuté! Dál přidáme šťávu ze dvou citron a dva hřebíčky. Někdy dávám i citronou kůru. Teď už vše necháme dusit pod pokličkou až do změknutí. Ve finále ponorným mixérem rozmixujeme. Ochutnáme, a podle chuti dochutíme. Někdy se stane,m že jablíčka jsou kyselejší a cukru je třeba víc. Když je pyré hotové , necháme ho vychladnout.
Já jsem taštičky dělala z listového těsta. Úplně nejlepší je, když si takové těsto člověk vyrobí sám. Posledně , když jsem četla složení kupovaného, jsem se docela zděsila a rozhodla jsem se, že příště už žádné kupovat nebudu. Ale záleží na každém z vás. Já v tom mám jasno, jen ještě nevím, jak se přesně dělá, takže receptík viz.:google.cz.
Těsto si tedy rozválíme, rozdělíme na libovolný počet čtverečků a tvoříme šátečky. Kdo che, může dělat taštičky,…. Dáme na plech, potřeme vajíčkem a pečeme.. jééé, na kolik? Tak asi 150-200 stupňů po dobu 20min.
Nakonec je posypeme moučkovým cukrem ...

Začínáme

Tak,... a jsem v tom taky. Inspirace Věruška :)...Rozhodně nechci zůstat v zahanbení,..takže již brzy vložím nějaký svůj super výtvor :)